Třináctiletá Memesa utekla z domova. Na konci prvního dílu vygradovalo všudypřítomné ponižování a násilí na ženách v silně konzervativní romské komunitě finských Kale pokusem o její znásilnění, a svobodomyslná dívka se rozhodla jednat. Zkouší se gádžovským světem protlouct sama: nejprve v dětském domově, kam se nechala dobrovolně umístit, později v pasťáku, a nakonec v internátní škole. Všude naráží na předsudky a rasismus, ale setkává se i s podobně poznamenanými mladými lidmi, kteří pro ni mají pochopení. Na své cestě institucemi a dospíváním si postupně uvědomuje, že čelí další formě vyloučení – přitahují ji totiž ženy. Bouřlivými událostmi ji ve snech a vizích provází její babička Emilia, která na svou chráněnku po romsku dohlíží ze zásvětí.
Druhý díl autobiografické trilogie Kiby Lumberg je drsný jako prostředí, ve kterých se odehrává, ale i křehký a introspektivní jako vypravěččino nitro.