První kapitola knihy Genesis, otevírající sbírku biblických spisů, podněcuje zvědavost a představivost myslitelů již více než dvě tisíciletí. Mezi nejvýznamnější interpretace tohoto biblického textu patří Hexameron (Šest dní stvoření), soubor homilií milánského biskupa Ambrože z konce 4. století. Ambrož v něm nejen vykládá stvoření světa v duchu křesťanské víry, ale zároveň reflektuje dobové filosofické koncepce o vzniku a podstatě kosmu. Jeho úvahy propojují biblický narativ s antickým myšlením a mystickou kontemplací nad jednotlivými složkami stvořeného světa – od nebeské klenby, slunce, měsíce a hvězd až po rozmanitost rostlin, zvířat a nakonec člověka. Tento spis je cenným dokladem pozdně antické teologie, která usiluje o syntézu křesťanského pohledu na svět s tehdejšími filosofickými a náboženskými představami. Autorova exegeze biblického textu spojená s poetickým vnímáním odhaluje hlubší významy biblického textu a otevírá čtenáři cestu k porozumění raně křesťanskému pohledu na řád stvoření. Hexameron tak představuje nejen významný pramen pro poznání teologického myšlení rané církve, ale i inspiraci pro současné úvahy o vztahu člověka k Bohu a světu.