Kniha nabízí ucelený pohled na proměny veřejné péče o chudé a sociálně-politických opatření v habsburské říši a Československu od poloviny 18. století do poloviny 20. století, včetně vlivu politických režimů během druhé světové války. Naznačuje vývoj sociální ochrany od křesťanského milosrdenství ke komunální a státní politice, přičemž upozorňuje na důležité shody i rozdíly mezi územím Slovenska a českými zeměmi. Autoři a autorky zkoumají různé formy tradiční sociální pomoci, jako je církevní charita, filantropie šlechty a měšťanské dobročinné spolky i svépomocná a odborová sdružení, a ukazují, jak státní moc postupně vstupovala do této oblasti, přičemž prvořadou motivací nebyla pomoc v nouzi, ale ochrana bezpečnosti většinové společnosti. Zatímco většina dosavadních prací mapovala milníky směřující k tzv. sociálnímu státu (welfare state), příklad českých zemí a Slovenska ukazuje, že stát zůstával až do poloviny 20. století v úloze regulátora pestré škály vedle sebe fungujících forem sociální pomoci s převahou nestátního sektoru. Pozornost se v této knize soustřeďuje právě na tento kombinovaný model sociální ochrany, který může být v mnohém inspirativní i pro současnost.