Když Zhuangzi říká: „Lidé si vesměs uvědomují užitečnost použitelnosti, a nikdo si neuvědomí užitečnost nepoužitelnosti,“ dává nám tím příklad paradoxního laterálního myšlení a názorně ukazuje nedostatky jednostranného uvažování. Hovoří o lakovníku, jemuž kvůli laku ořežou větve a tím jej zbaví života jako stromu. V dnešní době můžeme obdobný argument použít na deštné pralesy, které se kácejí kvůli „použitelnosti“ na dřevo a tím jsou zbavovány své „nepoužitelné“ role v prevenci globálního oteplování.

Uvedený výrok také ozřejmuje další prvek Zhuangziho myšlení, a sice vzájemnou zaměnitelnost „tady“ a „tam“, „tohoto“ a „onoho“, „použitelného“ a „nepoužitelného“.

Zhuangzi byl stoupencem taoismu, filozofické školy, která se snažila uvést člověka do vztahu s přirozeným světem ve všech jeho projevech jak v nebi, tak na zemi. Opovrhoval nekonečnými disputacemi ostatních filozofů a uvědomoval si, že v chaotické době, v jaké žije, je zapotřebí filozofie osobního přežití.
Proto také odmítl nabídku krále země Chu, aby zaujal vysoký, a tudíž nebezpečný úřad ve státě slovy: „Jděte pryč! A já se budu mrcasit v blátě.“ Jinými slovy: raději zůstane naživu v anonymitě, než aby žil v bohatství u dvora. Autor výběrem citátů vykresluje všechny možné cesty Zhuangziho myšlení a díky jeho pronikavým komentářům si čtenář rozšíří své znalosti i pochopení taoismu.