Rozsáhlý alegorický román nositele Nobelovy ceny za literaturu Nagíba Mahfúze. Tato kniha patří do kánonu novodobé arabské literatury.

Na začátku nebylo nic, jen pustina, v níž se tyčil dům mocného Gabaláwího, otce pěti synů. Slabosti neoddělitelně spjaté s lidskou podstatou vedou k vyhnání nejstaršího ze synů, jehož posléze do pouště následuje i syn nejmladší. Rodí se věčná touha po návratu do velkého domu našeho otce, kde jsme mohli žít v radosti a v blaženosti, jejichž míru jsme si dokázali uvědomit teprve poté, co jsme o ně přišli…

Děti naší ulice jsou ambiciózní mnohovrstevný román, který lze číst jako prosté příběhy rodů obývajících jednu káhirskou čtvrť devatenáctého století, ale i jako alegorii dějin lidstva, třech hlavních monoteistických náboženství, jejich proroků Abraháma, Ježíše a Muhammada nebo doby, kdy zpití vědou a technikou zapomínáme pečovat o duchovno. Doby, kdy bezděčně zabíjíme Boha a pak se ho zase zoufale snažíme oživit.

Nagíb Mahfúz se ve svém kontroverzním románu nezabývá ničím menším než těmi nejzásadnějšími otázkami: Proč je na světě tolik bolesti? Co se stane, když se připravíme o víru? Co pro Boha znamená lidstvo? A co pro lidstvo znamená Bůh?

Děti naší ulice dnes nejsou jen knihou. Jsou symbolem politického, společenského a kulturního boje, jenž nikdy nekončí a jenž s každou další generací a s každým dalším obdobím nabírá novou fascinující podobu. Jsou věčným příběhem o neměnnosti toho dobrého i zlého v nás.