Už déle než sto let vozí československé a české prezidenty automobily. Tato kniha se snaží zmapovat pestrou paletu několika stovek vozů dvou desítek tuzemských i zahraničních značek, které se díky svým uživatelům významně zapsaly do našich dějin. Vedle dobře známých vozů připomíná i některé téměř zapomenuté. Zakladatel Československa T. G. Masaryk nejezdil jen v automobilech Laurin a Klement, Praga, Škoda Hispano-Suiza a Tatra, ale v roce 1919 i rakouskou limuzínou Gräf und Stift. Edvard Beneš dal v roce 1936 zhotovit pancéřovaný kabriolet Praga Golden, v němž po návratu z exilu v květnu 1945 projížděl osvobozenou Prahou. V letech 1945 a 1947 si pak pořídil dvě anglické limuzíny Daimler. Emil Hácha v Němci ovládaném protektorátu plnil od listopadu 1938 funkci tzv. státního prezidenta, v létě 1942 obdržel z Berlína k 70. narozeninám pancéřovaný Mercedes 770. Osmiválcový Daimler po Benešovi od června 1948 používal první komunistický prezident Klement Gottwald. Záhy jej však vyměnil za tuzemský pancéřovaný VOS. Stejným po něm jezdil i Antonín Zápotocký, poté přesedl do sovětských vozů ZIM a ZIS. Sovětskými automobily ZIS a ZIL se v letech 1957 až 1968 pyšnil Antonín Novotný, zatímco jeho nástupce Ludvík Svoboda se spokojil se skromnějším typem GAZ 13 Čajka. V letech 1975 až 1989 vládnoucí Gustáv Husák si užíval pohodlí řady velkých vozů ZIL, nepohrdl však ani Tatrou 613. Sametová revoluce přivedla v prosinci 1989 na Pražský hrad disidenta Václava Havla, jehož prvním prezidentským vozem byl Renault 21 TSE. Flotilu hlavy státu dále tvořily limuzíny BMW řady 7 a Mercedes-Benz S 600. V hradní vozbě Václava Klause v letech 2003–2013 vládla značka Audi. Desetiletí prezidenta Miloše Zemana patřilo v letech 2013 až 2023 výlučně značce Škoda, jeho nástupce Petr Pavel preferuje limuzíny BMW řady 7. Kniha je doplněna technickými popisy jednotlivých automobilů a doprovázejí jej dvě stovky převážně dobových fotografií, z nichž část je publikována poprvé.