Tomi Reichental byl spolu s matkou, bratrem, babičkou, tetou a sestřenicí internován v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Jejich zločin: byli Židé. Dodnes nemůže z paměti vymazat vzpomínky na každodenní surovosti, hlad i ponižování vězňů; na „panenky“ v latrínách, což byla ve skutečnosti mrtvá novorozeňata; na vyděšené matky, které se před dětmi snažily tajit zvěsti o plynových „sprchách“ a krematoriích. Tomi Reichental byl spolu s matkou, bratrem, babičkou, tetou a sestřenicí internován v koncentračním táboře Bergen-Belsen. Jejich zločin: byli Židé. Tisův režim na Slovensku za 2. světové války se podílel na deportacích více než osmdesáti procent tamní židovské populace. Dodnes nemůže z paměti vymazat vzpomínky na každodenní surovosti, hlad i ponižování vězňů; na „panenky“ v latrínách, což byla ve skutečnosti mrtvá novorozeňata; na vyděšené matky, které se před dětmi snažily tajit zvěsti o plynových „sprchách“ a krematoriích. Než byl tábor v roce 1945 osvobozen, zahynulo pětatřicet Tomiho příbuzných v koncentračních táborech v Německu a Polsku. Na vlastní oči viděl, jak odtáhli tělo jeho mrtvé babičky a hodili je na hromadu mrtvol před barákem, mezi nimiž si s ostatními dětmi hráli. A co se dělo s otcem, o němž naposledy slyšel, než ho dobytčákem odvezli do Osvětimi? Tomi Reichental žije od roku 1959 v Dublinu. Pětapadesát let nemluvil o svých válečných zážitcích, „ne protože bych nechtěl, ale protože jsem nemohl.“ Od chvíle, kdy se rozhodl porušit mlčení, se byl podívat v Bergen-Belsenu i v rodné vesnici Merašice. Často přednáší ve školách jako živoucí svědectví pravdy o holokaustu pro všechny nové generace.