Dá se udělat komiks jen z osmi obrázků? Můžete si je namnožit a sestavovat v libovolném pořadí. Můžete do nich přimalovat bubliny s textem. Co všechno se dá s takovým nástrojem udělat?Trondheim a Menu jsou členové skupiny L´Association, která svého času obrátila francouzský komiks vzhůru nohama a zase zpátky. Jejich krédem bylo podívat se na komiks novýma očima, prozkoumat všechny jeho zapadlé možnosti a pak se vydat svou vlastní nevyšlapanou cestou. Tato knížka je ilustrací počáteční fáze – hledání možností, hledání hranic. Osm obrázků vás nutně odsoudí k formě stripu. (To bylo od začátku jasné a v první fázi byly obrázky pouze čtyři.) Také je evidentní, že z osmi opakujících se obrázků nesložíte žádný superakční komiks (pokud má být delší než osm obrázků). To jsou tedy limity velikosti kašpárka. Výsledkem je přesto solidní divadlo.Menuova kresba je příjemně syrová, hrubá a melancholická. Výběr témat naznačuje, že autor je zádumčivé povahy nebo to aspoň momentálně předstírá : budka na mořském pobřeží, žába v rybníce, chlapík sedící zamyšleně na balvanu... Všechny obrazy jsou už od počátku statické. Takto namixovaný svět mohl Trondheim (pověstný smyslem pro absurdní humor) oživit jenom dialogy a vykreslením charakterů. A to se mu podařilo. Filozofující Menuovy obrázky doplnil tak, že výsledkem je svébytný vesmír, který vůbec není vzdálený tomu našemu a o nic méně zábavný. Přestože jsou jeho obyvatelé vykázáni do pustiny osmi obrázků, otázky, které si kladou, a problémy, které řeší, důvěrně známe. Z toho důvodu se jim také můžeme smát. A když dojdeme na konec knížky a máme být ze světa omezených forem vykopnuti, je nám to trochu líto, protože už jsme si na ně zvykli a začaly nám být příjemné. Tak to chodí : radost a svoboda paradoxně vzkvétají pouze v podmínkách přísně vymezeného řádu.