Stejně jako celá metoda Montessori, tak i všechny používané pomůcky jsou dílem paní Marie Montessori, italské pedagožky, lékařky, filosofky a vědkyně.

Marie Montessori vycházela při vývoji své metody z vlastní rozsáhlé vědecké práce. Její výzkum byl zaměřen na schopnosti dětí učit se a získávat poznatky zcela přirozeně a bez většího úsilí. Zjistila, že tyto schopnosti jsou přímo závislé na prostředí, které děti obklopuje. Rozhodla se tedy okolí upravit tak, aby dětská mysl a dětské smysly měly co největší množství zdrojů, ze kterých mohou čerpat vědomosti a smyslové poznatky. Nešlo přitom jen o upravování a vymýšlení vhodných pomůcek, ale také o přístup rodičů a vychovatelů k dítěti.

Montessori pomůcky jsou takové „učebnice“, u kterých si dítko může vše vyzkoušet na vlastní kůži, může si daný koncept „osahat“. Edukativní hodnota každé pomůcky je velmi hluboká. Každá pomůcka izoluje jednu kvalitativní vlastnost, a tím usnadňuje dítěti její zvládnutí. Pomůcky seznamují děti s barvami, zvuky, hudbou, základy budoucí školní výuky jako je počítání, čtení a psaní, ale také se složitějšími věcmi, které často nechápou či neumí ani někteří dospělí.

Díky své velmi silné estetické kvalitě dítko doslova přitahují. Kvalita materiálu často přímo vybízí k tomu, aby se s pomůckou zacházelo jemně, opatrně, s úctou a zodpovědností. Materiál je konstruován tak, aby dítě samo poznalo, pokud udělá chybu. Dítko okamžitě zná výsledek, opravuje se samo. U složitějšího materiálu pak pomáhají získané zkušenosti a poznatky. Tím se učí analytickému myšlení a samostatnému řešení problémů.