Výbor sedmnácti většinou dosud nevydaných satirických povídek, které vznikly ve 20. letech minulého století. Autor slavného románu Mistr a Markéta v nich čtenáře potěší svým humorem, absurdními situacemi a brilantním glosováním poměrů v tehdejším Rusku. "Umřel, holoubci moji, vodka ho zabila," vysvětlil s lítostí v hlase vševědoucí řečník. "Byl to svatej muž!" vypískla nějaká stařenka. "I když sťatej, přece svatej." "Netahejte nám sem ty svý náboženský bludy, teta," zaprotestoval řečník. "My tu žádný svatý nepotřebujeme. Kde jsme to skončili, soudruzi… Ano, od smrti knížete Vladimíra se v buržoazní společnosti už devět set let v jednom kuse chlastá. Pijou všichni bez rozdílu, ušetřeni nejsou ani kojenci a sirotci. ‚Umírněné pití, dlouhé žití!' nabádal věhlasný básník buržoazního období Ivan Sergejevič Turgeněv. A pak tu máme celou řadu nejrůznějších lidových přísloví opěvujících alkoholismus, jako například ‚alkohol nešatí, ale zahřeje', ‚řeči se vedou, vodka teče', ‚vodka podporuje zpěv, voda hněv', ‚alkohol rozvazuje jazyky'. Kdo si vybaví další příklad?" "Čaj není vodka, nedá se pít na litry!" odpověděl povzbuzený dav. "Správně, merci. ‚S jednou lahví daleko nedojdeš.' ‚I ta slípka musí pít.' ‚Pil - umřel, nepil - umřel taky.' ‚Když si trošku přihneš, problémům se vyhneš…'" (z titulní povídky)