Messerschmitt Bf 109E se na leteckém nebi závěru 30. let minulého století zjevil jako skutečný meteor. Představoval stíhací letoun mimořádné kategorie. Spojení osvědčeného draku s vynikajícím motorem Daimler-Benz DB 601 rázem ze „stodevítky“ učinilo tehdy nejvýkonnější stíhací letoun na celém světě. Tuto pozici si „Emil“ (jak byla verze Bf 109E přezdívána) udržoval i po celé úvodní období druhé světové války, neboť hodnotu jeho z kvalitativního hlediska hlavního rivala, rovněž výborného britského Spitfiru Mk.I, zprvu snižovalo užití méně vhodných typů vrtulí. Mezi podzimem roku 1938 a začátkem roku 1941 vzniklo na 4000 letadel Bf 109E různých subverzí, se kterými stála i padala síla stíhací složky německé Luftwaffe. Prvními z nich, které se dostaly do sériové produkce prakticky současně a tvořily základ bojové síly Jagdwaffe (německého stíhacího letectva) v září 1939, byly Bf 109E-1 a Bf 109E-3. sakriti opis