Slova Ty jsi dědic svého otce jsou určena českému a římskému králi Václavu IV. Sedmnáctiletý Václav zdědil po svém otci Karlu IV. obrovskou říši, jež se rozkládala od moře k moři, ale s ní převzal i všechny rozkoly tehdejšího křesťanského světa. Boj o moc v církvi rozvrácené papežským schizmatem nepřestával ovlivňovat dění na dvou nejdůležitějších evropských královských dvorech -- v Paříži a v Praze. Český král musel mít na zřeteli především Řím, neboť jedině tam mohl být korunován na císaře jako jeho otec, zatímco francouzský panovník měl blíže do Avignonu. Václav však nejednou své povinnosti vladaře bezstarostně odkládá stranou a věnuje se raději lovu, hostinám a ženám. Naopak jeho bratr Zikmund si daleko naléhavěji uvědomuje ožehavé otázky evropské politiky a stává se hlavním Václavovým protihráčem v otázce lucemburského dědictví po velkém císaři Karlovi. sakriti opis