Dvě zamyšlení proslulého romanisty, teoretika románu a fikčnosti Thomase Pavela. Fikční světy literatury, zvláště jejich románová podoba, jsou v nich chápány jako „nabídka modelů pro interpretaci světů reálných“. Ta zahrnuje několik zásadních momentů lidské zkušenosti, mimo jiné konfrontaci jednání postav se soubory norem a hodnot, především mravních, s možnostmi a limity toho, co vnímáme jako projev svobody lidské bytosti. Autor se zde vyrovnává jak s různými koncepty fikčnosti (od Hamburgerové přes Goodmana k Waltonovi a Doleželovi), tak s poetikou (inspirován Bachtinem) a zvláště pak s etikou vyprávění pojímaného jako interpretace událostí v běhu času – v tom je mu oporou i současná americká kritika historického determinismu. Obecné principy uměleckého zobrazení ilustrují četné příklady ze světových románů a zároveň poskytují podněty k prověřování těchto principů v konkrétní historické situaci. sakriti opis