Když prozaický cyklus Květy Legátové Želary vyšel roku 2001 v nakladatelství Paseka poprvé, málokdo tušil, že se dílo neznámé autorky stane literární senzací. Realistické a nesentimentální líčení leckdy krutých osudů lidí z fiktivní beskydské vesnice od té doby zaujalo desetitisíce českých čtenářů a kniha, rok po vydání vyznamenaná Státní cenou za literaturu, byla již přeložena do pěti jazyků. Její titul nese i úspěšný film Ondřeje Trojana z roku 2003, natočený podle novely Jozova Hanule, jež sérii želarských příběhů uzavírá. Ucelený a vnitřně nápaditě propojený soubor osmi baladických a současně naturalistických próz, zasazených do období mezi světovými válkami, představuje veskrze moderní dílo, jež svou jedinečnou poetikou i tématem touhy po svobodě a hledání vyššího smyslu lidského konání bezpochyby osloví ještě řadu čtenářských generací. Květa Legátová, vl. jm. Věra Hofmanová (1919), vystudovala na brněnské univerzitě češtinu, němčinu, fyziku a matematiku. Dlouhá léta působila jako učitelka na různých valašských a slováckých školách, přičemž jako politicky nespolehlivá byla často překládána z jedné školy na jinou. Ze slováckých Kopanic také čerpá náměty příběhů povídkové sbírky Želary (Paseka 2001) a novely Jozova Hanule (Paseka 2002). Pod pseudonymem Věra Podhorná napsala též řadu rozhlasových her. Nejméně čtrnáct z těchto „dialogů“ bylo realizováno, dva jako televizní adaptace, knižně vyšly ve svazcích Pro každého nebe (2003), Posedlá a jiné hry (Paseka 2004) a Mimo tento čas (2008). Další drobnější prózy shrnují knihy Nic není tak prosté (2006) a Mušle a jiné odposlechy (2007). Za knihu Želary byla autorce udělena v roce 2002 Státní cena za literaturu. Když prozaický cyklus Květy Legátové Želary vyšel roku 2001 v nakladatelství Paseka poprvé, málokdo tušil, že se dílo neznámé autorky stane literární senzací. Realistické a nesentimentální líčení leckdy krutých osudů lidí z fiktivní beskydské vesnice od té doby zaujalo desetitisíce českých čtenářů a kniha, rok po vydání vyznamenaná Státní cenou za literaturu, byla již přeložena do pěti jazyků. Její titul nese i úspěšný film Ondřeje Trojana z roku 2003, natočený podle novely Jozova Hanule, jež sérii želarských příběhů uzavírá. Ucelený a vnitřně nápaditě propojený soubor osmi baladických a současně naturalistických próz, zasazených do období mezi světovými válkami, představuje veskrze moderní dílo, jež svou jedinečnou poetikou i tématem touhy po svobodě a hledání vyššího smyslu lidského konání bezpochyby osloví ještě řadu čtenářských generací. Květa Legátová, vl. jm. Věra Hofmanová (1919), vystudovala na brněnské univerzitě češtinu, němčinu, fyziku a matematiku. Dlouhá léta působila jako učitelka na různých valašských a slováckých školách, přičemž jako politicky nespolehlivá byla často překládána z jedné školy na jinou. Ze slováckých Kopanic také čerpá náměty příběhů povídkové sbírky Želary (Paseka 2001) a novely Jozova Hanule (Paseka 2002). Pod pseudonymem Věra Podhorná napsala též řadu rozhlasových her. Nejméně čtrnáct z těchto „dialogů“ bylo realizováno, dva jako televizní adaptace, knižně vyšly ve svazcích Pro každého nebe (2003), Posedlá a jiné hry (Paseka 2004) a Mimo tento čas (2008). Další drobnější prózy shrnují knihy Nic není tak prosté (2006) a Mušle a jiné odposlechy (2007). Za knihu Želary byla autorce udělena v roce 2002 Státní cena za literaturu. Když prozaický cyklus Květy Legátové Želary vyšel roku 2001 v nakladatelství Paseka poprvé, málokdo tušil, že se dílo neznámé autorky stane literární senzací. Realistické a nesentimentální líčení leckdy krutých osudů lidí z fiktivní beskydské vesnice od té doby zaujalo desetitisíce českých čtenářů a kniha, rok po vydání vyznamenaná Státní cenou za literaturu, byla již přeložena do pěti jazyků. Její titul nese i úspěšný film Ondřeje Trojana z roku 2003, natočený podle novely Jozova Hanule, jež sérii želarských příběhů uzavírá. Ucelený a vnitřně nápaditě propojený soubor osmi baladických a současně naturalistických próz, zasazených do období mezi světovými válkami, představuje veskrze moderní dílo, jež svou jedinečnou poetikou i tématem touhy po svobodě a hledání vyššího smyslu lidského konání bezpochyby osloví ještě řadu čtenářských generací. Květa Legátová, vl. jm. Věra Hofmanová (1919), vystudovala na brněnské univerzitě češtinu, němčinu, fyziku a matematiku. Dlouhá léta působila jako učitelka na různých valašských a slováckých školách, přičemž jako politicky nespolehlivá byla často překládána z jedné školy na jinou. Ze slováckých Kopanic také čerpá náměty příběhů povídkové sbírky Želary (Paseka 2001) a novely Jozova Hanule (Paseka 2002). Pod pseudonymem Věra Podhorná napsala též řadu rozhlasových her. Nejméně čtrnáct z těchto „dialogů“ bylo realizováno, dva jako televizní adaptace, knižně vyšly ve svazcích Pro každého nebe (2003), Posedlá a jiné hry (Paseka 2004) a Mimo tento čas (2008). Další drobnější prózy shrnují knihy Nic není tak prosté (2006) a Mušle a jiné odposlechy (2007). Za knihu Želary byla autorce udělena v roce 2002 Státní cena za literaturu. Když prozaický cyklus Květy Legátové Želary vyšel roku 2001 v nakladatelství Paseka poprvé, málokdo tušil, že se dílo neznámé autorky stane literární senzací. Realistické a nesentimentální líčení leckdy krutých osudů lidí z fiktivní beskydské vesnice od té doby zaujalo desetitisíce českých čtenářů a kniha, rok po vydání vyznamenaná Státní cenou za literaturu, byla již přeložena do pěti jazyků. Její titul nese i úspěšný film Ondřeje Trojana z roku 2003, natočený podle novely Jozova Hanule, jež sérii želarských příběhů uzavírá. Ucelený a vnitřně nápaditě propojený soubor osmi baladických a současně naturalistických próz, zasazených do období mezi světovými válkami, představuje veskrze moderní dílo, jež svou jedinečnou poetikou i tématem touhy po svobodě a hledání vyššího smyslu lidského konání bezpochyby osloví ještě řadu čtenářských generací. Květa Legátová, vl. jm. Věra Hofmanová (1919), vystudovala na brněnské univerzitě češtinu, němčinu, fyziku a matematiku. Dlouhá léta působila jako učitelka na různých valašských a slováckých školách, přičemž jako politicky nespolehlivá byla často překládána z jedné školy na jinou. Ze slováckých Kopanic také čerpá náměty příběhů povídkové sbírky Želary (Paseka 2001) a novely Jozova Hanule (Paseka 2002). Pod pseudonymem Věra Podhorná napsala též řadu rozhlasových her. Nejméně čtrnáct z těchto „dialogů“ bylo realizováno, dva jako televizní adaptace, knižně vyšly ve svazcích Pro každého nebe (2003), Posedlá a jiné hry (Paseka 2004) a Mimo tento čas (2008). Další drobnější prózy shrnují knihy Nic není tak prosté (2006) a Mušle a jiné odposlechy (2007). Za knihu Želary byla autorce udělena v roce 2002 Státní cena za literaturu. Když prozaický cyklus Květy Legátové Želary vyšel roku 2001 v nakladatelství Paseka poprvé, málokdo tušil, že se dílo neznámé autorky stane literární senzací. Realistické a nesentimentální líčení leckdy krutých osudů lidí z fiktivní beskydské vesnice od té doby zaujalo desetitisíce českých čtenářů a kniha, rok po vydání vyznamenaná Státní cenou za literaturu, byla již přeložena do pěti jazyků. Její titul nese i úspěšný film Ondřeje Trojana z roku 2003, natočený podle novely Jozova Hanule, jež sérii želarských příběhů uzavírá. Ucelený a vnitřně nápaditě propojený soubor osmi baladických a současně naturalistických próz, zasazených do období mezi světovými válkami, představuje veskrze moderní dílo, jež svou jedinečnou poetikou i tématem touhy po svobodě a hledání vyššího smyslu lidského konání bezpochyby osloví ještě řadu čtenářských generací. Květa Legátová, vl. jm. Věra Hofmanová (1919), vystudovala na brněnské univerzitě češtinu, němčinu, fyziku a matematiku. Dlouhá léta působila jako učitelka na různých valašských a slováckých školách, přičemž jako politicky nespolehlivá byla často překládána z jedné školy na jinou. Ze slováckých Kopanic také čerpá náměty příběhů povídkové sbírky Želary (Paseka 2001) a novely Jozova Hanule (Paseka 2002). Pod pseudonymem Věra Podhorná napsala též řadu rozhlasových her. Nejméně čtrnáct z těchto „dialogů“ bylo realizováno, dva jako televizní adaptace, knižně vyšly ve svazcích Pro každého nebe (2003), Posedlá a jiné hry (Paseka 2004) a Mimo tento čas (2008). Další drobnější prózy shrnují knihy Nic není tak prosté (2006) a Mušle a jiné odposlechy (2007). Za knihu Želary byla autorce udělena v roce 2002 Státní cena za literaturu. sakriti opis