Švýcarský kritik William Ritter (1867–1955) byl prvním francouzsky píšícím autorem, který se systematicky zajímal o kulturní život střední Evropy. Tento nadšenec pro neoidealistické teorie zkoumal svět, v němž díky umění mizejí „hranice mezi životem a snem“, a velmi brzy rozpoznal, že skutečná území, v nichž mohl obdivovat krajiny ideálního světa, se nacházejí v Rumunsku, Maďarsku, Černé Hoře, Albánii, v Čechách, na Moravě a ve „slovenském kraji“. Ve svých kritických statích k výtvarným, hudebním a obecněji ke kulturněhistorickým událostem střední Evropy se stal originálním a symbolickým zprostředkovatelem atmosféry konce 19. století.
William Ritter se od roku 1893 usadil ve Vídni a poté od roku 1901 v Mnichově, s dvouletou přestávkou (1903–1904), kdy pobýval v Praze. V této době objevil mnoho proslulých i dnes již pozapomenutých umělců (také se stal „učitelem“ Charlese-Édouarda Jeannereta, pozdějšího modernistického architekta Le Corbusiera, který díky němu cestoval „do Orientu“ – přes střední Evropu i Balkán).
Tato monografie se soustředí na období mezi Ritterovou první cestou do Prahy v roce 1888 až do jeho kvapného odjezdu z Mnichova na počátku první světové války v roce 1914 – s přesahem do let po první světové válce, kdy navázal zvláštní vztah s Leošem Janáčkem.

Kniha obsahuje tyto studie:
Xavier Galmiche – William Ritter a střední Evropa: „Sen jako život a život jako sen“
Markéta Theinhardtová – William Ritter, ne/moderní kritik výtvarného umění střední Evropy
Marie-Jeanne Dumontová – William Ritter a Le Corbusier: „Cesty do Orientu“
Petra Kočová – Podkarpatský Michelangelino. Leoš Janáček a William Ritter