Občas mu byla vyčítána komplikovanost, racionalita, až odosobnění, ale Jiří Štěpán (nar. 1990) po své „zahajovací“ sbírce Tekuté zrcadlo z nastoupené cesty neuhnul a jeho hlas (na zdejší scéně neběžný, inspirovaný spíše angloamerickou tradicí) zaznívá nyní ještě průkazněji. Nový soubor je koncepční. Jednotlivé básně jsou psány metodou „golden shovel“, vymyšlenou básníkem Terrancem Hayesem. Forma spočívá v tom, že každý verš končí slovy, které pak v úhrnu dávají jinou původní báseň. Klíči k „partituře“ se tak autorovi stalo devětadvacet textů od básníků jemu blízkých; osobně či svým viděním světa. A výsledek takového „zlatého nabrání“? Štěpánovo staré téma (člověk a jeho místo na zemi a ve vesmíru) v nové, poutavé hře. Kniha s ražbou osobní, leč jedinečná především způsobem komunikace s poezií i jejími tvůrci. Autor konstatuje: „Těmito texty děkuji za básně, za jejich sílu i křehkost, které přinášejí do života. Ta setkání jsou předzpěvem citů i myšlenek, jež přetrvají.“ Kniha vzývání, kniha vděku. Vzácná básnická kniha. sakriti opis