Básník a výtvarník Ewald Murrer (nar. 1964), jehož poezie vychází časopisecky po celém světě, začínal v pražském „literárním podzemí“ na počátku osmdesátých let. V Hostu mu před časem vyšel svazek Nouzové zastavení času. Autorova nová sbírka nás zve do zvláštního světa, kde bazilišci kývají hlavami, nohy kopou do stěn, papírovou hlavou vane průvan, plameny planou, čadí knoty a z nebe padá kamení. Zní tam píseň flašinetu, veřeje skřípou, vítr bouchá okenicemi, psi štěkají a zamyšlený Bůh tluče do kovadliny. Tento prostor je záhadný i povědomý, jako by nás básník zval k návratu do míst, která jsme kdysi znali, ale zapomněli na ně. Anebo stojíme na prahu nějakého úplně jiného světadílu. Řečeno Murrerovými slovy: „Blízko, blizoučko už je k mostu, za řekou jiskrnou nový je svět.“ Kdo ale ví, jaký svět je za tou řekou — nemusí být o nic lepší než náš starý svět. Kdo ví, co nás v něm čeká? Je tam cukr sladší? Sůl slanější, kyselejší ocet? Krásněji zpívají tam ptáci? Slunce svítí déle? Delší jsou večery? Pojďme tam a uvidíme… sakriti opis