Fibrilace síní je nejčastější klinicky významnou arytmií a kvůli narůstající prevalenci, dané zejména stárnutím populace, je považována za jednu z epidemií 21. století. Její důležitost je dána zejména vlivem na prognózu nositelů, která je, kromě negativního vlivu arytmie na funkci srdce jako pumpy, ovlivněna zejména několikanásobně zvýšeným rizikem embolizačních příhod. Tato několik desetiletí známá skutečnost vedla nejprve k periprocedurální antikoagulační léčbě při elektrické či farmakologické verzi na sinusový rytmus, posléze ke hledání těch pacientů, pro které je přínosná chronická antikoagulační léčba. Tu donedávna reprezentovala léčba kumariny, zejména warfarinem, která má ale mnohá úskalí, kvůli nimž není jednoduché se vyhnout nedostatečné efektivitě, znamenající riziko embolizačních příhod na straně jedné, a nežádoucím účinkům léčby ve formě krvácivých komplikací na straně druhé. V posledních letech proběhlo klinické hodnocení několika nových antikoagulačně působících molekul, z nichž pro dabigatran, rivaroxaban a apixaban již máme dostatečnou evidenci pro jejich zařazení do běžného léčebného armamentaria. Naše publikace určená zejména internistům, kardiologům a neurologům a praktickým lékařům se věnuje v první řadě stále se vyvíjejícímu pohledu na indikace a kontraindikace antikoagulační léčby u fibrilace síní. Druhá, obsáhlejší část publikace se pak zaměřuje na všechny čtyři výše uvedené molekuly z hlediska stupně evidence v jednotlivých klinických situacích a zejména na praktické použití těchto léčebných modalit, se kterými v případě nových perorálních antikoagulancií teprve postupně získáváme zkušenosti.