Prkna, která znamenají svět, mohou být značně vratká. Respektive jsou světem, v němž realita přechází ve fantazii a sny. Stejně jako na scéně hrají herci někdy vědomě a jindy nevědomky v zákulisí i v osobním životě. To však neznamená, že to neprožívají. Naopak, zjitřené, mnohdy hyperbolizované pocity se přenášejí z divadla do civilu. Právě o této celoživotní schizofrenii Arnošt Goldflam ve svých Vratkých prknech s gustem vypráví sakriti opis