Mnoha návštěvníkům Machu Picchu připadá toto ztracené město Inků v peruánských Andách ohromující - určitě jako jeden z nejimpozantnějších archeologických objevů na světě. A přece byli Inkové spíše jen dědici než tvůrci andské civilizace před španělskou konkvistou. Po celá tisíciletí tu vzkvétaly ve stínu mohutného pohoří rozmanité vyspělé kultury. V pobřežních údolích řek následovaly jedna za druhou paracaská, nazkánská, lambayecká, močická a chimúská kultura a na vysočině byly založené vlivné mocenské základny Chavín, Wari a Tiwanaku. Poklady And nabízejí živý a bohatě ilustrovaný obraz vzniku a pádu různých národů z pobřeží a vysočiny v této oblasti i velkolepého umění a řemeslné vyspělosti, které odkázaly potomkům. Navzdory zkáze, kterou způsobili evropští kolonizátoři chtiví domácích pokladů, dochovalo se dost artefaktů dokládajících velikou zručnost a obrazotvornost - od nádherně zdobených tkanin a keramiky až po monumentální architekturu a složité výtvory z kovu. Vynikající bylo zejména mistrovství obyvatel předkolumbovských And v opracovávání zlata a stříbra. Jeden známý hymnus Inků prohlašuje: ,,Zlato prší ze Slunce, stříbro prší z Měsíce. Je to odraz jihoamerické víry vyjádřené v souboru mýtů, k nimž umění vytváří dramatický vizuální komentář. Poklady And, sledující spojení mezi symbolikou a vírou, zasazují bohatství Jižní Ameriky do historického a regionálního kontextu a doplňují významný chybějící kámen ve skládance velikých civilizací světa.