Kniha, která vychází jako 32. titul Spisů Josefa Škvoreckého, obsahuje dopisy, které si Škvorecký v letech 1968-1989 vyměnil se svým přítelem, hudebním publicistou Lubomírem Dorůžkou. Oproti prvnímu svazku jejich korespondence, který postihl období vojenské služby na počátku padesátých let a prvních kroků v různých zaměstnáních, se situace nyní významně proměnila. Josef Škvorecký na prahu normalizace odchází do kanadského exilu, zatímco Dorůžka zůstává v Praze. Jeho zaměstnání v hudebním nakladatelství Supraphon mu však umožňuje časté cesty na Západ, odkud vede se Škvoreckým bohatou korespondenci, odkud si domů vozí knížky vydané v torontském nakladatelství Sixty-Eight Publishers, ale současně Škvoreckému zprostředkovává informace o dění doma (velmi podrobně zejména v souvislosti s případem kriminalizace činnosti Jazzové sekce). Dopisovat si mohou i v době, kdy Dorůžka necestuje: za tím účelem mají postupně zřízeno několik krycích adres v Kanadě i Spojených státech. A tak kniha přináší i dopisy, které Dorůžka píše fiktivnímu americkému laborantovi z nemocnice v New Yorku či mladičké Kanaďance z Willowdale, která je sice po praprarodičích Češka, ale jejich jazyk už dávno neovládá. Zásluhou těchto dopisů získává kniha i pozoruhodné beletristické prvky, které prozrazují, že navzdory tíživým okolnostem i praktickým důvodům přechodné změny identity se autoři uvnitř svého letitého přátelství uměli i pobavit.