Příběh novely se odehrává v Brně, a to převážně v devadesátých letech minulého století a taky v roce 2003 a 2007. Předchází mu krátké pařížské retro: Tomáš Uher emigruje v roce 1969 do Francie a v Paříži se ožení a vrací se v roce 1990 do vlasti, kde se mu podaří po jistých obtížích restituovat majetek po svém otci. Pak se mu přihodí něco velice zvláštního, za tajemných okolností si totiž osvojí nalezence, kterého v souvislosti s těmi tajemnými okolnostmi pojmenuje Jonáš. V den Jonášových třináctých narozenin (přesněji řečeno: třináctého výročí jeho nalezení) mu Tomáš prozradí, jak podivuhodně k němu přišel a proč mu dal jméno Jonáš. Ráno následujícího dne Tomáš objeví bezdomovce spícího na lavičce v blízkém parku (jmenovitě v Schreberových zahrádkách v Černých Polích), houmlesáka promrzlého a zmateného, a ujme se ho. Napřed jen s úmyslem postarat se o něho pouze v několika nejbližších dnech, ale potom už mu houmlesák zůstane na krku. Trpí sice amnézii, neví vůbec nic o své minulosti a o své identitě, ale je to velice příjemný a přátelský brach a v domě nesmírně užitečný, šikovný a pracovitý řemeslník, schopný všechno v domě opravit, starat se o jeho údržbu. Což Tomáš vítá, protože sám, propadlý svému výtvarnému talentu, umí jen šepsovat plátna a malovat. Tomáš houmlesáka v domě zaměstná, dům je totiž po restituci stále ještě v nevalném stavu, ubytuje ho tam a velice slušně platí, ale je si vědom toho, že se musí něco udělat s jeho amnézií, aby byl občansky, společensky a sociálně zařaditelný. Ale to se stále nedaří a vypadá to, že bezdomovec ani neprahne po tom dozvědět se, kým ve skutečnosti je. A po čase vznikne velice silné přátelství mezi Jonášem a bezdomovcem, vlastně mezi dvěma nalezenci. Tomášovu ženu, Evu, dokonce napadne, že houmlesák je Jonášův biologický otec, který si sem přišel pro svého syna. Ale potom si tajně prostřednictvím DNA ověří, že mezi Jonášem a bezdomovcem není žádný genetický vztah. Bezdomovec (říkají mu Charlie, protože se k nim jako tulák přitoulal) se stále čiperněji stará o Jonášovu výchovu a vzdělání, jako by ho intenzivně na cosi připravoval. Je to ovšem prapodivná příprava a neobvyklé vzdělání a navíc mezi Charliem a Jonášem je cosi jako spiklenecký vztah, což Tomáše a Evu zneklidňuje, ale přitom na tom neshledají nic nežádoucího. Tomáš zatím dál pátrá po Charlieho identitě a prostřednictvím internetu (kam „vyvěsil“ Charlieho uhlem nakreslený portrét) narazí konečně na první stopu. Odjíždí do Prahy, kde se setká s někdejší Charlieho milenkou a dozvídá se cosi překvapivého. Pak už události naberou prudký spád a cosi překvapivého vystřídá něco ohromujícího. To ovšem v téhle stručné anotaci neprozradím, protože je to pointa celého příběhu a ta se předem vyzrazovat nemá. Prozradit ale mohu, že novela má ambiciózní záměr: najít „identitu moderních evropských dějin“, což tedy zní hodně čítankově, ale v novele to má mít podobu živého a strhujícího příběhu. Celý příběh je přitom složitě komponován, budou se tam střídat vypravěči nazírající děj z různých úhlů. sakriti opis