Po obsáhlých svazcích básní (Magorova summa) a esejů (Magorův zápisník) Ivana M. Jirouse vychází obsáhlý svazek jeho dopisů. Nejde o sebrání jeho dopisů různým adresátům a z různých let, ale o zcela konkrétní a přesně vymezenou část jeho korespondence: o dopisy, které v sedmdesátých a osmdesátých letech napsal z českých věznic svým ženám Věře a Julianě. Soubor těchto dopisů má nejen mimořádnou hodnotu historickou a dokumentární, ale je i jedinečným dílem literárním. Jirous v těchto dopisech, ztišen a soustředěn, spojuje popis všední každodennosti vězně s úvahami o životě, dobru a zlu, lásce, marnosti a smyslu lidského konání. Přesným, živým jazykem, jaký známe z jeho esejů, vytváří svébytnou, citově naléhavou a přitom detailně konkrétní duchovní kroniku celého normalizačního dvacetiletí. V české literatuře posledního půlstoletí lze význam této Jirousovy vězeňské korespondence srovnat s Palivcovými listy z vězení z padesátých let či s Havlovými Dopisy Olze z přelomu let sedmdesátých a osmdesátých. Kniha je doplněna zevrubnou ediční poznámkou a jmenným rejstříkem.
Kniha roku 2006 v anketě Lidových novin. sakriti opis