Hrdiny románu jsou čtyři vězni, namačkaní v úzké podzemní kobce ústřední istanbulské mučírny. V přestávkách mezi mučením si vyprávějí příběhy o Istanbulu, deset příběhů během deseti dní. Podobně jako hrdinové Dekameronu utíkají před epidemií moru, utíkají vězňové svými příběhy a sny před svým hrůzným osudem a vyplňují. Anekdotické příběhy často podle orientálních vzorů, vyúsťující v hádanky, se prolínají s neutěšenou skutečností podzemní mučírny. Zmučení vězňové se vžívají do reálných situací ve vnějším světě, což jim na okamžik umožňuje zapomenout na vlastní neblahý úděl.

Bolestné vyznání lásky k Istanbulu v příbězích čtyř vězňů, vyprávěných v přestávkách mezi mučením v podzemních celách pod městem. Óda na bolest, v níž se setkává Dostojevskij s Dekameronem.

John Ralston Saul, bývalý prezident PEN International (Kanada)

Istanbul, Istanbul je jedním z nejlepších příkladů městské filosofie. Burhan Sönmez je městský vypravěč. Má v zásobě sny, příběhy a pohádky. „Zeptali se Popelky, proč se zamilovala do prince,“ píše. „Pohádka mi neurčila jiný osud, říká Popelka.“ Ale my víme, že jiný osud je možný. A jiný Istanbul také.

Serap Çakir, Literární magazín Varlik (Turecko)

Sönmezova slova si podmaňují svět.

ADNK Kronos (Itálie)

Burhan Sönmez působí jako nesmělý filosof s odhodláním, které tříští kámen.

Igiaba Scego, Corriere Delle Migrazioni (Itálie)