Hudebník Josef Bobeš Rössler popisuje ve svých pamětech život v českém kulturním undergroundu 70. let dvacátého století. Jeho kniha je svědectvím o nezávislé kulturní komunitě, ze které vzešly výrazné osobnosti či skupiny české literární, výtvarné a nebo hudební scény. Rössler navíc nepíše jen tzv. pražském undergroundu, zmiňuje například i uskupení v severních Čechách a vedle osobností v undergroundu i mimo něj známých, jako je Ivan Magor Jirous, Pavel Zajíček nebo Vratislav Brabenec, připomíná mnoho dalších lidí, kteří český underground spoluvytvářeli. Obraz doby je psán hovorovým jazykem, což dokresluje dobovou i sociální atmosféru konkrétní pospolitosti a textu dodává punc neučesané pravdivosti.
Před devíti lety, kdy kniha vyšla poprvé, nebylo o kulturním undergroundu v Čechách publikováno mnoho memoárových textů, které by pobavily a současně posloužily k dokumentaci nezávislé kultury a běžného života v době komunistické totality. Kniha Josefa Bobše Rösslera byla jednou z pověstných prvních vlaštovek. V současnosti je situace jiná, o komunitě, jejíž kořeny sahají někde na přelom čtyřicátých a padesátých let minulého století a v nejrůznějších místech republiky ji reprezentovaly stovky, možná tisíce přívrženců, vycházejí vzpomínky i akademické studie. Rösslerova kniha je v tomto kontextu stále aktuální a nezbytnou součástí mozaiky, jež znázorňuje určitou etapu naší historie. sakriti opis