Kniha Černé roky představuje syrové fotografické a literární deníky z let 1971 – 1987 významné undergroundové fotografky Libuše Jarcovjákové. Kniha ždímá černobílou všednost normalizační Prahy, odhaluje krásu i marasmus tehdejší doby a dává nahlédnout do pozdějšího podivuhodného života emigrantky v Západním Berlíně a Tokiu. Kniha je experimentem ve smyslu editorského přístupu. Stejnou měrou dává nahlédnout na Libušinu fotografickou a literární tvorbu. Umělecký výstup tak divoce osciluje na pomezí klasické monografie a intimních deníkových zápisků. Svou syrovostí a autenticitou představují Černé roky svébytný portrét nepoddajné umělkyně v jejích divokých letech. Libuše Jarcovjáková je absolventkou FAMU a dlouholetou pedagožkou VOŠ a SPŠ grafické v Hellichově ulici. Přes účast na řadě významných výstav (Plasy 1981, Paříž 2000, Bratislava 2013, Praha 2014, New York 2015) se vlastní velké publikace dočkává až v rámci projektu Černé roky. Libuše se vždy pohybovala v extrémech. Žila po hospodách, pracovala na noční směny v tiskárně, střídala kvanta milenců a milenek, fotila v pololegálních gay klubech, dokonce učila češtinu Kubánce a Vietnamce, zároveň se pohybovala ve vysokých uměleckých kruzích. Znala českou fotografickou elitu v čele s doktorkou Fárovou, díky otci – malíři a členovi umělecké skupiny Trasa 58 – se potkávala se sestrami Válovými, Karlem Vacou. V Japonsku fotila pro světové značky Comme des Garçons nebo Pasha. V černobílé všednosti komunismu drze překračovala hranice západních zemí, upjatosti, společenských stereotypů i mravů. Černé roky dokumentují to, co lidé v 70. a 80. letech skutečně žili. Anebo to, co se naopak žít báli. Libuše svérázně čelila potratové komisi, estébákům i komplikovanému otci. Vše fotila a o všem psala. sakriti opis