Autobiografie světoznámého britského neurologa Olivera Sackse, který se proslavil svými případovými studiemi fascinujících a neobvyklých lidských příběhů (ať se jedná o epidemii spavé nemoci, která své oběti zanechala na desetiletí v katatonickém stavu, Touretteův syndrom s nekontrolovaně vydávanými zvuky a bizarními tiky či autismus), začíná trochu méně obvykle, než je běžné. Sacks ji psal v době, kdy trpěl rakovinou oka a věděl, že mu již nezbývá mnoho času. Text se z velké části zaobírá osobními tématy, a než se dostaneme k Americe počátku šedesátých let a profesním začátkům v Los Angeles, dozvídáme se o jeho lásce k motorkám, oblibě posilování a každodenního plavání, o depresích a nevyřešených osobních problémech, které vyústily v hluboký pád do světa drog, či jak obtížný život měli homosexuálové v Anglii padesátých let.
Sacks tak plně pokračuje ve své zavedené tradici. Propojuje práci neurologa s literární činností a pozoruje sám sebe a svůj život se stejným nadhledem, laskavostí a pronikavostí jako kdysi své pacienty. Za nimi se také vydával do jejich vlastního prostředí a s neobvyklou mírou empatie přibližoval jejich odlišnosti a život žitý v často velmi radikálně změněných podmínkách.
I po dlouhodobém pobytu v Americe se však stále považoval za cizince a kladl si otázky, co to znamená domov a jak se vztah k němu během života vyvíjí. sakriti opis