Předchozí kniha Paula Shephearda, Co je architektura? (české vydání Archa 2011), se zabývala tvorbou skutečných, hmotných věcí: krajin, budov a strojů. Pěstěná divočina je o krajinách a o strategiích, jež řídí to, jak člověk krajinu formuje.
Podle autora je tato kniha „o vidění věcí příliš velkých na to, aby byly vidět“. Jeho důraz na strategii přisuzuje krajině zásadní význam – tvrdí, že každý architektonický krok je zasazen v nějaké krajině.
Například normanská Anglie byla vytvořena jako síť pevností, strategií okupace. Pravoúhlá města Ameriky devatenáctého století odrážejí strategii rozumu. Naše současná strategie je ekonomické využití země; složitě utkanou přikrývkou komerce je ovšem zakryta řada jiných možností a mnoho jiných způsobů, jak zacházet se zemským povrchem – a některé z nich tento spis odhaluje. Ve sledu vyprávění v první osobě, připomínajícím jeho předchozí dílo, autor řadí do dvojic celkem šest krajin, v sestupném pořadí od globálních k lokálním, od sedmi divů starověkého světa po zhuštěné ničení na západní frontě první světové války.
Shepheard svým poutavým stylem provádí čtenáře při putování těmito krajinami, spojeném s potkáváním lidi a návštěvami konkrétních míst. Konstatuje, že po století, v němž se neúspěšně hledalo, jaká by krajina měla být, si převládající strategie země jako zdroje zisku zaslouží revizi – a nabízí k tomu tuto knihu jako svůj příspěvek.