Kniha povídek z let 1986–2015 je pokusem o vytvoření jakési „holografické mandaly“, jejímž ústředním bodem jsou tři základní otázky: Kdo jsme? Odkud jsme přišli? Kam jdeme? Kdokoliv se jimi upřímně zabývá, dojde k Sókratovu Vím, že nic nevím.

Cesta poznávání, která vede až do tohoto bodu, je vždy bolestná. Je to ono Ježíšovo „boření starého chrámu“. Nicméně čím hlubší je naše „nevím“, tím pevnější máme půdu pod nohama. O tom všem pojednává první část této knihy. Jednotlivé povídky první části knihy jsou jako zrnka písku budoucí mandaly. Jako jednotlivé kameny chrámu „reality“ rozloženého až k samým základům.
Druhá část knihy je jako samotné rýsování obrysů a obrazců mandaly; z chaosu „nevím“ začíná vystupovat mnohovrstvé „tuším“. Záměrem bylo vytvořit holografickou mandalu z povídek, jejíž smysl se tu a tam mění podle toho, z jakého úhlu se díváme.
Třetí část knihy – Pralesy duše – tvoří jednotlivé povídky, které poetickým a magickým způsobem zpracovávají totéž téma. Pokud v knize najdete zenový kóan, potrhlé povídky, inspirativní duchovní dílo nebo blábol, je to v pořádku.
Knihu doprovází řada barevných ilustrací akad. malíře Otto Plachta. sakriti opis