Podivuhodné putování za tajemstvím Svatého Grálu začíná… Je třeba dokonat dobrodružství, v němž dosud nikdo neuspěl. Mýtický příběh z doby ušlechtilých rytířů, magických mečů, spravedlivého krále Artuše a statečného Lancelota. Četba na pokračování ze čtvrté části rozsáhlého cyklu středověkých prozaických románů, vzniklých v letech 1215–1235.

Rozhlasová nahrávka z roku 2006 v režii Ivana Chrze.
Četba na pokračování Putování za Svatým Grálem vznikla ze čtvrté části rozsáhlého cyklu středověkých prozaických románů, vzniklých v letech 1215–1235. Knihu vydalo v roce 2006 v překladu Jiřího Pelána nakladatelství Triáda. Cyklus Svatého Grálu se dochoval v řadě rozdílných rukopisných verzí. Existujících devět úplných rukopisů lze seskupit do pěti základních okruhů: 1) Příběh Sv. Grálu, v němž se vypráví, jak byl Grál přenesen z Orientu na hrad Králů Rybářů; 2) Příběh Merlinův, který začíná narozením Merlinovým, vypráví o Artušově intronizaci a končí narozením Lancelotovým; 3) Lancelot z Jezera, nejrozsáhlejší část, která končí početím Galáda, syna Lancelota a dcery krále Pelese; 4) Putování za Svatým Grálem, které končí smrtí Galádovou a zmizením Grálu; 5) Smrt krále Artuše, v níž artušovská říše podléhá zkáze. Rukopis Putování za Svatým Grálem vznikl někdy v letech 1225–1230. Literární historikové vyslovili domněnku, že autorem vyprávění byl patrně někdo, kdo měl blízko k cisterciáckému řádu a kdo v psychologicky jemně popsaném putování Galádově zachytil obraz asketického a mystického ideálu. Příběh je mimořádným dílem nejen v kontextu celého pětidílného cyklu, ale i v kontextu celého francouzského písemnictví 13. století. Dokonale zvládnutý mýtus hledání Grálu se stává velkolepou metaforou cesty k osobnímu zdokonalení a k nadosobnímu řádu. V mistrovsky stavěném vyprávění se prolínají a prostupují reminiscence novozákonní s mýtickými prvky (nebezpečný stolec, zkouška s mečem) a je patrné, že autor dokonale ovládal látku biblickou i příběhy artušovských legend. Linearita vyprávění o putování postav je neustále prostupována rozhovory s poustevníky, kteří postavám příběhu osvětlují význam jejich dobrodružství a zasazují je do rámce historického či eschatologického. Pohyb v Putování za Svatým Grálem je více cyklický než lineární: Svatý Grál se vrací na své původní místo do města Sarrazu, který představuje nebeský Jeruzalém, a Galád se vrací do země svých předků Davida a Josefa Arimathejského. Jedině Bohort vykoná tradiční, byť rovněž cyklickou cestu: vrací se na dvůr krále Artuše, aby zde vyprávěl o dobrodružstvích Svatého Grálu. Básník Yves Bonnefoy, spoluautor překladu textu do moderní francouzštiny, píše, že celou hloubku skrytou v mýtickém příběhu možná nikdy nepochopíme: „Je možné, že smysl oněch vyprávění, který nám uniká, nebyl třeba ničím jiným než přeludem, křížením vlivů dávných keltských příběhů, dvorské erotiky a křesťanských prvků. sakriti opis