Je podzim roku 1918, poslední rok první světové války. Obyvatelé hlavního města Islandu, patnáctitisícového Reykjavíku, pozorují oblohu zbarvující se září ohně a plynů ze sopečných výbuchů. Národ slaví vítězství staletého boje o nezávislost na dánské monarchii, radost je však pokažena zákeřně propukající epidemií španělské chřipky. V tomto mikrokosmu se pohybuje šestnáctiletý chlapec, citově vyprahlý sirotek, který si vydělává obsluhou místních homosexuálů a žije filmy promítanými ve dvou reykjavických biografech.

Autor v této mnohovýznamové novele zužitkovává své výzkumy výskytu homosexuality a počátků filmových projekcí na Islandu, současně objevuje i nitky vedoucí k vlastním předkům.

Sjónovy knihy jsou naprosto jedinečné.
Navazuje na samotné kořeny autentického starého Islandu. Úzký vztah s přírodou, který Islanďané pociťují odpradávna, tak plně pokračuje do moderní doby.
Nejdůležitější ale je, že se mu daří sjednocovat mysl a srdce.
— Björk sakriti opis