Monografie Bohumila Jirouška se věnuje významnému českému historikovi z první poloviny 20. století – Karlu Stloukalovi (1887-1957). Dnes se většinou jeho jméno vybaví především historikům, kteří se zabývají česko-vatikánskými vztahy v minulosti, papežskou politikou 16. a 17. století, případně pomocnými vědami historickými. Asi je to méně, než by si přál sám Karel Stloukal, na druhou stranu je dodnes připomínán a citován v zahraničních textech k papežským nunciaturám, ve výkladech papežské politiky přelomu 16. a 17. století – tedy mnohem více, než po téměř šedesáti letech od smrti a po zhruba osmdesáti letech od vzniku jeho základních textů lze reálně očekávat. Jeho plány a realita se potkávaly jen někdy, leccos zhatily proměny velké politiky, s níž se střetával mnohem více než jiní. Jen málo historiků prožilo celou první světovou válku v armádě, jeho pozdější politické angažmá, jeho oddanost první Československé republice, to vše bralo čas a sílu. Karel Stloukal sledoval tep doby, někdy ho ovlivňoval, usiloval o jeho změny, jindy měl tendenci změnám spíše bránit – také proto se často angažoval jako novinář, proto měl blízko ke svobodným zednářům. Jeho edice k česko-vatikánským vztahům či k riegrovské problematice prověřil čas a patří k základnímu fondu české historiografie.