Bohuslav Martinů – Kytice, Jan Novák – Filharmonické tance / Tomáš Netopil

Bohuslav Martinů (1890-1959) – Kytice H 260 (1937) – cyklus skladeb na lidové texty pro smíšený a dětský sbor, sóla a orchestr. Jan Novák (1921-1984) – Filharmonické tance Kateřina Kněžíková – soprán, Michaela Kapustová – alt, Jaroslav Březina – tenor, Adam Plachetka – bas, Pražský filharmonický sbor / Lukáš Vasilek, Kühnův dětský sbor / Jiří Chvála, Symfonický orchestr Českého rozhlasu, dirigent Tomáš Netopil

Bohuslav Martinů a Jan Novák – dvojice skladatelů, které spojuje podobný osud vyhnance a světem bloudícího poutníka, ale také vztah učitele a žáka; Novák na své půlroční studium u Martinů v New Yorku roku 1947 vzpomínal jako na období zásadní skladatelské i lidské formace. Názvuky hudební řeči učitele lze zaslechnout i v jeho Filharmonických tancích (Choreae Philharmonicae, 1956), triptychu symfonických fantazií, jež jednotlivým hudebníkům i nástrojovým skupinám orchestru skýtají široký prostor pro předvedení virtuozity. Tato (vůbec první studiová) nahrávka díla svědčí o našem velikém dluhu vůči skladateli, který se raději stal „svobodným vyhnancem“, než by musel dýchat ztěžklý vzduch v zemi ovládané totalitním režimem. Pomyslnou splátkou dluhu je i stěžejní dílo na albu, nová nahrávka Kytice Bohuslava Martinů. Vždyť ojedinělou a referenční nahrávkou díla byl do těchto dnů snímek Karla Ančerla s Českou filharmonií z roku 1955, který si Martinů mohl poslechnout alespoň z gramodesek ve svém náhradním domově na Schönenbergu. Kytici po více než 60 letech nechal „vykvést“ v plné kráse Tomáš Netopil, jeden z nejvýraznějších českých dirigentů současnosti. Moravská lidová píseň byla Bohuslavu Martinů tím nejvzácnějším a nenahraditelným pramenem inspirace, který zásadně utvářel jeho nezaměnitelnou hudební řeč a ke kterému se neustále vracel. Kytici nechal vzniknout výhradně z textů lidových balad – a interpreti se této kytice ujali s péčí a citlivostí zkušeného zahradníka.

Kytice Bohuslava Martinů – po šedesáti letech znovu objevená