Textová genetika či genetická kritika, jež se zrodila v sedmdesátách letech 20. století ve Francii a jejímž hlavním střediskem je pařížský Institut pro moderní texty a rukopisy (ITEM), usiluje o obnovení a prohloubení studia textů ve světle jejich pracovních rukopisů. Charakterizuje ji přesun zájmu od textu k psaní, od struktury k procesu, od autora k pisateli či od díla k jeho genezi. Texty - a to nejen literární - jsou (re)interpretovány za pomoci výpisků, pracovních poznámek, skic a brouillonů (náčrtů), ze kterých se zrodily a které skrze řadu metamorfóz vedly k tiskem fixované podobě díla. Tato disciplína dnes ovlivňuje koncepty textologie mimo hranice francouzské literární vědy a její přístupy jsou brány v potaz také textovou kritikou anglo-americkou, německou, italskou, ruskou či polskou.
Kniha předního francouzského odborníka Pierra-Marca de Biasiho Textová genetika (Génétique des textes, 2011) je prvním českým překladem práce z okruhu genetické kritiky. Prezentuje ji jako samostatnou a sebevědomou disciplínu, jež studium zrodu díla nepodřizuje žádnému dalšímu zřeteli (např. edičnímu), a českému čtenáři poskytuje základní terminologickou a konceptuální výbavu pro danou oblast. Jedná se o syntetický úvod, který svou přehledovou a shrnující povahou představuje vhodný vstup do dnes již značně rozvité a komplexní disciplíny. Pojednává o jejích dějinách, základních konceptech, technikách a metodách a jejích vztazích k přilehlým oblastem (poetika, psychoanalýza, fenomenologie, lingvistika ad.). Potenciál genetického přístupu je posléze předveden v mikrogenetickém rozboru postupných proměn první věty Flaubertovy Legendy o svatém Juliánu Pohostinném. V závěrečné kapitole knihy je promýšlena budoucnost genetické kritiky v éře plně digitálních rukopisů a zrod obecné vědy o tvůrčím procesu. sakriti opis