Každý z nás hledá univerzalitu a zamýšlí se občas nad všeplatnými lidskými hodnotami. Uvědomuje si, jak jsou vnitřně provázané. Hodnoty a hodnotová orientace jsou součástí osobnosti. Spolu s potřebami, zájmy a postoji vytvářejí motivaci k jednání člověka a určují směr jeho jednání. Oproti základním potřebám hodnoty představují motivaci socializovanou a kultivovanou, nejsou to izolované prvky bez vzájemných vazeb. Uvažujeme-li o hodnotách, před svoji vnitřní instanci svědomí předstupujeme jako před soud, kde stojíme jako obžalovaní i jako obhájci. Hodnoty v našem osobním životě souvisejí samozřejmě i s tím, jak prožíváme hodnoty v pracovním, profesním životě. V souvislosti s daným tématem se vynořuje řada otázek. Touží každý člověk po tom, aby mohl rozpoznávat smysl svého života? A hledá jej dokonce i v extrémních životních podmínkách, uveďme kupříkladu psychiatra V. E. Frankla, zabývajícího se v této souvislosti mezní zkušeností koncentračního tábora v době II. světové války. Co je to setkání člověka s člověkem? Co je „jáství“ a „tyství“, které nás zachraňuje před nicotou? Co je setkání s druhým v dialogu? Je pravý a hluboký dialog převratnou událostí? Jde nám o dialogicky žitý život? Patří tázání se k lidské podstatě? Toužíme po světle poznání? Jak hodnoty, které uznáváme a přijímáme aplikovat ve svém životě, ve své praxi? A přemýšlí lidská bytost o souladu hodnot, které uznává, se svým životním partnerem? Proč je někdy v životě tak náročné sladit svoji svobodu s hodnotou k ní úzce přináležející, tedy s odpovědností? Je láska univerzální hodnota, která motivuje k aktivitám? Přejeme si, řečeno s Komenským, sestoupit z labyrintu světa do ráje svého srdce? Chceme prožívat lásku a přátelství, uskutečňovat své lidské bytí? A je pro nás v této souvislosti důležitá a nenahraditelná rodina jako „kolébka hodnot“? A naopak, setkáváme se často s konfliktem hodnot, těch „vyřčených“ a skutečně „žitých“? Vadí nám příliš konzumně zaměření a sobečtí lidé, kteří jdou takzvaně „přes mrtvoly“? Nebo si myslíme, že altruismus a obětavost jsou už hodnotami zastaralými a tak se jim z pohodlnosti a egoismu vyhýbáme? Co je tedy naší perspektivou, co je naší nadějí v uváděných oblastech? Tyto a jiné otázky si kladou autorky publikace Dialog mezi hodnotami pod úhlem své profesní a generační zkušenosti. A jak konstatuje ve své předmluvě k publikaci univ. profesor Jan Barták, „nenabízejí hotové soudy, ale vedou čtenáře k samostatnému souzení. Nedávají tedy hotové recepty, neurčují, co máme dělat, ale poskytují kritéria, podle nichž můžeme posuzovat naše myšlení, rozhodování, vůli k činu a vlastní jednání, za něž neseme odpovědnost.“