Pier Paolo Pasolini (1922 – 1975) je znám především jako režisér dnes již klasických filmů světové kinematografie Accattone, Evangelium svatého Matouše, Teoréma nebo kontroverzního snímku Salo aneb 120 dnů Sodomy. On sám se však pokládal hlavně za básníka a psaní veršů se věnoval průběžně po celý, bohužel předčasně ukončený život. Dosud byl český čtenář seznámen s jeho básnickou tvorbou jen fragmentárně, např. z Mikešova překladu sbírky z roku 1957 Gramsciho popel. Prvý rozsáhlý průřez jeho básnickým dílem přináší až tento svazek zahrnující ukázky ze všech jeho sbírek, včetně těch, které psal ve furlanském dialektu, jenž byl nářečím jeho milované matky (např. sbírka Básně v Caserse, 1942). Těžištěm tohoto dvojjazyčného souboru básní v překladech Alice Flemrové a Tomáše Matrase, který reprezentativní výbor rovněž uspořádal a doprovodil úvodní studií, je autobiografická a konfesijní kompozice Il poeta delle ceneri / Básník popela, v níž Pasolini odhaluje skryté pravdy o politické a ekonomické moci a o důvodném riziku rozpadu moderní a postmoderní společnosti. Svazek výtvarně obohacují grafické listy Giovanniho Battisty Piranesiho. sakriti opis