Od Cyrila a Metoděje, Ludmily, Václava, Vojtěcha… až po Jana Nepomuka Neumana. Kniha nejen o českých svatých, ale také o významné části naší národní historie a kulturního odkazu, který jsme dali světu. Svatí lidé – světci byli a dosud jsou celebritami křesťanské Evropy. Středověká společnost žila legendami o svých svatých, udržovala jejich kulty jako pilíře správného směřování v každodenním životě, v umění i politice, a také je vášnivě milovala, věřila v ně a žádala od nich naději… Odkaz světců s českými kořeny je živý i dnes. Právem na něj můžeme být hrdí. Na počátek dlouhého výčtu českých svatých je však nutné postavit cizince: soluňské bratry Cyrila a Metoděje, bez kterých by neexistovalo slovanské a později ani české písemnictví. Nejsilnější charizma mají světci národní, zemští patroni; v jejich čele stojí svatý Václav a místem jeho tradičního uctívání je Stará Boleslav, kam každoročně míří svatováclavská pouť. Českou patronkou je „prabába“ Přemyslovců svatá Ludmila, stejně jako královská dcera Anežka Česká, jejíž svatořečení v roce 1989 podle dávného proroctví přineslo zemi svobodu. Mnozí z českých světců jsou známější v cizině než doma, patří mezi ně i první český biskup svatý Vojtěch zvaný „český Evropan“. Za nejpopulárnějšího českého světce můžeme považovat Jana Nepomuckého, jehož soch se po Evropě nachází na 30 000. Někteří svatí s českými kořeny konali své velké skutky v cizině: tak se Klement Maria Hofbauer, pekař z moravské vísky, stal patronem města Vídně, a jiný český rodák, Jan Nepomuk Neumann, je znám jako první americký svatý.