Když se mění barvy lesů na tisíce odstínů zeleně, na podzim žlutě i červeně a vzešlá mlha budí naši fantazii, ocitáme se v dobách dávných až neskutečných.
Jako ve snu si představíme, co vše se událo v hlubokých hvozdech, co je zde ukryto a zakleto. Kolik živých kamenů, co podivných zjevů, které se ukazují jen očím, které nepochybují o jejich pravdivosti. Kolik zbloudilých či mrtvých tu stále přežívá svou bludnou pouť. Bludičky, světýlka, hejkalové, černá a bílá paní, čarodějnice, plaché lesní žínky, hříšní lidé, kteří na své věčné pouti lesem znovu a znovu ožívají.
Definují před námi obrysy zaniklých vsí, prameny vyschlých i živých vod, u nichž sedají na vrbách či stavidlech vodníci, aby občas stáhli do hlubin lidskou duši. I čert, převlečený zpravidla za myslivce, si hledá svou oběť, která by se navěky upsala pekelnému ohni.
Se zájmem jsem po léta poslouchal vypravěče a na zašedlých listech luštil písmo starých kronikářů, abych je mohl předat v této publikaci dalším generacím.
Zvu vás tedy do hlubokých lesů, kouzelných luk a hájů, do dávných časů, kdy se tyto příběhy skutečně měly stát. /Z autorova úvodu/ sakriti opis