Jaroslav Jírů navštívil Francii poprvé v roce 1958 jako čerstvě vystudovaný historik právě ve dnech, kdy vrcholila alžírská krize a Charles de Gaulle se vracel z vnitřního exilu opět na scénu. Generál postupně přetvořil politický život země ke svému obrazu a stal se majákem vracejícím Francii její význam a velikost.
Podruhé se - už jako zpravodaj Československého rozhlasu - setkal Jírů s de Gaullem při jeho návštěvě Rumunska deset let poté. A znovu v převratné době, kdy studentské bouře otřásaly Paříží i celou zemí. Tehdy se český novinář rozhodl de Gaullovu životu věnovat a začal sbírat materiál pro budoucí knihu.

Jeho úmysl nezměnilo ani neúspěšné referendum ve Francii rok poté, jež de Gaulla přimělo opustit prezidentský úřad, ani státníkova smrt v roce 1970. Neodradila ho ani naprostá proměna vlastního života. Komunistický režim ho odstavil od novinářské a historické práce, nevzal mu však možnost dokončit knihu, která vyšla v roce 1983 v samizdatové edici Expedice. Jejího knižního vydání už se však autor nedočkal, v únoru roku 2013 zemřel.


Přestože Jírů neměl přístup k většině archiválií či dokumentů, je na de Gaullově portrétu znát výtečná znalost dobových souvislostí, kontextu francouzské historie a politiky i literatury spojené s generálovým jménem.
Kniha nemá ambice být vědeckou publikací, je však barvitým a mnohovrstevnatým portrétem vpravdě románového hrdiny. De Gaullův život plyne před čtenářovýma očima chronologicky: od konzervativního rodinného zázemí, přes předválečné zkušenosti v armádě, budování Svobodné Francie v exilu po německé okupaci, neúnavnou generálovu snahu vrátit Francii rovnocenné postavení v táboře vítězů druhé světové války, brzký odchod do ústraní v době čtvrté republiky, návrat v časech, kdy země toužila po silném vůdci, až po odchod z politického života rok před smrtí.

Jírů píše zasvěceně, poutavě a přitom čtenáři nabízí dostatek souvislostí pro vnímání a pochopení tématu. Nedá velkou práci všimnout si, že pro autora je postava někdejšího francouzského prezidenta nejen mimořádně zajímavá, ale také hodná respektu. Nejvýznamnějšího francouzského státníka 20. století svou studií ukazuje jako člověka, který se nikdy nesklonil před nepřítelem a dokázal se ubránit i svým spojencům.