Edice Literární akademie prezentuje nejlepší texty, které vznikají na stejnojmenné vysoké škole pod patronací známých českých spisovatelů. Číča Avara a Čtyřstrunný kvartet jsou novely dvou autorek, které spojuje citlivé zobrazení vztahů i emocí dvou mladých dívek v mikrosvětě jejich rodin, zasažených krizí, ale i důraz na detail a drobnokresbu prostředí. Dvě miniatury, které nejen potěší literární kvalitou, ale jsou i důvodem k zamyšlení.

Číča Avara je drobným příběhem, osobním svědectvím dívky stojící na prahu dospělosti. Jemné a zároveň syrové vyprávění zachycuje krátký úsek od smrti jejího otce do dne jeho pohřbu. Snahu vyrovnat se s vypjatou situací komplikuje fakt, že otec rodinu před časem opustil a ne včichni její členové se s jeho odchodem dokázali smířit. Emoce, které jeho smrt provázejí, jsou proto matoucí a nejednoznačné. Nepředstavují ale jediný zdroj úzkosti. Vypravěčka bojuje sama se sebou, se strachem z odcizení a pocitem viny. Vzájemné neporozumění v rodině ji navíc postavilo před nelehké rozhodnutí: kdy – a jestli vůbec – řekne o události své malé sestře.

Čtyřstrunný kvartet – Na první pohled by se mohlo zdát, že jsme se setkali se čtyřmi obyčejnými lidmi: upovídaným Jenem, hloubající Ankou, tiše našlapujícím Vítkem a výřečnou Jitkou. Co na tom, že jsou příbuzní, co na tom, že se schází na stejném místě. Za běžného stavu věcí by Jitka stále měla přilepené oči na oknech sousedů. Jan by nevylezl z houpací sítě, Vítek by byl schopen hrát šachy sám se sebou a Anku by ani nenapadlo zvednout hlavu v době, kdy se do jejich sousedství vkrádá šňůra pestrobarevných maringotek. Jejich rodinné obydlí se však brání jakémukoliv vpádu zvenčí a veškeré negativní emoce směřuje k těm, kteří jsou mu nejblíže, což ani jeden z nich nemůže – a nemohl – tušit.