Novela tematicky rozkrývá pohled na lidský život z hlediska východních filosofií, které ho pojímají jako putování lidské duše. Každá překážka a každé setkání činí tak duši lepší a cílem se stává neustálé učení se a zlepšování. Věci jsou tak, jak mají být, ať už člověka na jeho krkolomné cestě životem potká cokoliv. Příběh začíná vyprávěním hlavní hrdinky. Izabela je majitelkou pražského tanečního studia, která se právě rozchází se svým přítelem a řeší svoji existenci. Nahlížíme do jejího nitra, a čím si prochází. Postupně poznává na hodinách jógy krásného jogína, který ji doslova uhrane, ale vztah se nerozvine, jak by možná někdo očekával. V tuto chvíli se mění vypravěč příběhu a dostává slovo krásný jogín, aniž by čtenářům bylo prozrazeno, že vypravěčem je právě samotný jogín. V druhém dějství charakter příběhu určil, že toto dějství není příliš dramatické. Jde o prózu zaměřenou spíše na filosofické úvahy a hluboké myšlenky, než na samotný dramatický příběh. Přesto, dramatizace zde probíhá na úrovni vnitřn sakriti opis