Monumentální memoáromán českého prozaika žijícího od roku 1974 v Německu Oty Filipa nazvaný Osmý čili nedokončený životopis začíná tam, kde končí jeho předchozí kniha Sedmý životopis — tedy v roce 1952. Tehdy sloužil Filip u „černých baronů“. Autor nás provází následujícími padesáti lety svého pohnutého života, v němž velké dějiny sehrály neblahou roli. Ústředním bodem, k němuž se román neustále navrací, je rok 1998, kdy tragicky zahynul jeho syn Pavel, v reakci na štvavou kampaň rozpoutanou pro Filipovu údajnou spolupráci s StB. V knize se autor snaží vypořádat s jeho smrtí a kolísá mezi touhou po pomstě na těch, kteří Pavla k sebevraždě dohnali, a mezi pokorným vyznáním vlastních hříchů a prosbami o odpuštění. Na ploše půlstoletí sledujeme mnohé stěží uvěřitelné příhody z děsivě bizarních padesátých let, období tání i tuhé normalizace, kdy byl Filip neustále sledován tajnou policií a v roce 1970 uvězněn za podvracení republiky. Druhou část knihy vyplňují příběhy z exilu, kde pracoval pro Rádio Svobodná Evropa, nakladatelství S. Fischer a německý deník Frankfurter Allgemeine Zeitung, a vzpomínky na přátele i setkání s mnoha známými osobnostmi — Karlem Krylem, P. Anastázem Opaskem, ale i kapitánem Minaříkem nebo českým králem v exilu.Ota Filip patří bezesporu k nejpodmanivějším vypravěčům své generace a české literatury vůbec, jeho kniha není zdaleka jen soukromou historií jednoho konkrétního lidského života, ale i svědectvím o osudu nedávnými dějinami těžce zkoušeného národa, a tedy i každého z nás.