Kniha „Jizvy na duši“ je vyprávění malého kluka, který se narodil z židovské maminky přispěním křesťanského otce v tu nejnevhodnější dobu – roku 1940. Nebýt statečnosti jeho otce, zmizela by celá rodina beze stopy v některém nacistickém koncentračním táboře. Svět jeho dětství byl děsivý, i když on to zcela tak nevnímal. Prvních pět let byl tím, co se dnes nazývá „ukrývané dítě“. Ovlivnilo to celý jeho život. Po smrti otce, v roce 1947, se rodina odstěhovala do městečka Nymburka, kde vyrostl. Být sám je pro malého kluka traumatem, ze kterého ho vyléčili dva celoživotní kamarádi ze školních lavic. Vše, co spolu zažili, je zaznamenáno v po léta psané kronice. Popisuje i skutečně šťastné období jeho klukovských let. Hrůzy války, přijímací zkoušky na vysněnou vysokou školu, „buržoazní původ“, práce pomocného dělníka v hutích... Lidé si už mnohdy nepamatují ani věci, které se odehrály před pár lety. A už vůbec nevědí, nebo snad ani nechtějí vědět, co se stalo v dobách druhé světové války a po ní. Zapomínají, jak se u nás žilo, když vládli komunisté. I proto jsou v knize také dokumenty z oné doby. Výstřižky z novin a časopisů i ze studií historiků a statistiků. Proto jsou důležitá vyprávění těch, kteří si ty doby pamatují. Naslouchejme jim pozorně, protože jich ubývá. Za chvíli už nebude mít kdo vyprávět. sakriti opis