Několikavrstvý děj románu je situován do Prahy ve velmi blízké hypotetické budoucnosti, kdy narůstají společenské problémy. Státní moc je neřeší, přestože má k dispozici dostatečné prostředky, namísto toho se utápí v nepodstatných detailech a ovlivňování životního stylu společnosti podle vlastní deformované představy politické korektnosti. Hrdina Adam Král, mladý veterán válek v Kosovu, Iráku a Afghánistánu, se stane nepohodlný a přijde o místo, když se jako člen ochranky marně pokusí zabránit pokoutnímu obchodu se zbraněmi realizovanému mafií, ale podporovanému tajnou službou. V tíživé osobní situaci Král najde oporu a nové zaměstnání ve skupině podobně postižených mužů, kteří se zorganizovali kolem soukromého autoservisu vedeného rovněž vysloužilým vojákem. Jakýmsi Královým duchovním protipólem je jeho bývalá milá Nikol, pohledná a úspěšná módní návrhářka, která je čistým produktem spotřební společnosti se všemi jejími klady a zápory. Královým hlavním protihráčem je však bezskrupulózní agent tajné služby Volhejn, významný spoluorganizátor obchodu mafie se zbraněmi. Volhejn, jako zkušený tunelář a podvodník, patří k lidem, kteří neznají slova přítel nebo slušnost. Jeho jediným kritériem úspěchu je vlastní prospěch vyjádřený penězi, pro který je i ochoten vraždit. Neváhá dát zákeřně zavraždit svého přítele stojícího v čele jedné z odnoží mafie, když se domnívá, že tak může zachránit budoucnost svého nelegálního obchodování. Svého postavení agenta tajné služby zneužívá i jinak, například ve vztahu k ženám. Významnou úlohu v románu hraje počasí. Jeho největší část se odehrává v horkém létě, zatímco závěrečná v nastupujícím podzimu. Ohlásil se mimořádně silnými dešti a bouřkami, které způsobily rozvodnění českých řek. Právě v době dešťů a rozvodněných řek dochází ke konfliktu se státní mocí. Někteří z mužů kolem autoservisu se dokonce chtějí postavit proti profesionálnímu vojsku se zbraněmi, ale skupina nakonec od tohoto záměru rozumně ustupuje. Královi se v závěru podaří uprchnout právě po rozvodněné řece. Moc vítězí, ale zase nic nevyřešila. Proto víme, že by to mohlo být naposledy – pokud nepřehodnotí svůj přístup k realitě, lidé najdou odvahu, aby ji odmítli.