Autor se vrací na starou Šumavu, do horských chalup mezi tkalce, dřevaře a skláře a vzdává jim hold. Vypráví o často již zapomenutých výrobách a životních osudech obyvatel horských a podhorských vsí. Jeho cílem nebylo napsat vyčerpávající vědeckou studii ani klostermannovskou prózu. Vybral ze života staré Šumavy to, co bylo pro její obyvatele charakteristické a co by dnešní návštěvníci a milovníci těchto hor měli o tomto kraji znát. Své líčení začíná dobou středověku a dovádí ho až do doby, kdy průmyslová výroba definitivně změnila tvář původní Šumavy.