Ve svých knihách se hudební skladatel Ilja Hurník přidržuje povětšinou žánru fejetonu, eseje, apokryfů či střídmě fabulovaných povídek. Činí tak i ve své nejnovější práci – dvacáté knize, k jejímuž názvu autor Trubačů z Jericha, Kapitolských hus či Muzikálního Sherlocka (máme-li jmenovat alespoň ty nejznámější) podotkl: „Notýsek se nosí v kapse, aby byl po ruce, když člověka něco napadne. Zvlášť, když mu zas toho tak moc nenapadá. Když zažije příběh, nebo si vymyslil, že ho zažil. Nebo zvážní, protože na to a ono si udělal vlastní názor. Teprve až to napíše, doví se, jaký to názor vlastně má. Někdo si píše deník, budiž, ale do deníku se leccos nevejde, na příklad detektivka, či jak to bylo s Vilémem Tellem. Do notýsku se vejde všechno. Deník se před čtenářem skrývá. Notýsku čtenář nevadí.“ sakriti opis