Už se vám někdy stalo, že jste si na vlastním těle všimli něčeho, co tam až dosud nebylo - někde se objevila bulka, zežloutly vám nehty, začaly padat vlasy... Těmto nenadálým projevům se říká signály těla, a naučíme-li se je dešifrovat, mohou nám poskytnout důležité informace o našem zdravotním stavu. Nejde však o samotné příznaky nemoci. Ty se dostaví až později a to už cítíme bolest nebo je nám tak špatně, že neváháme a jdeme k lékaři. Signály těla nás, jak píší autorky Dr. Joan Liebmannová-Smithová, Jacqueline Nardi Eganová, "zavedou spíš k holiči, k pedikérce, do kosmetického salonu či do drogerie".

Dříve, když ještě nebyly vyvinuty moderní diagnostické metody, spoléhali lékaři na to, co na nemocném viděli, slyšeli či nahmatali, či dokonce na to, jak byl cítit nebo jakou chuť měla jeho moč. Svým způsobem tato praxe přetrvává i v dnešní době, samozřejmě až na zmíněné ochutnávání, a je tedy zřejmé, že se diagnostika ve svém vývoji inspirovala právě lékařskou prací dávných dob. Dobrý lékař dnes zkoumá nejen příznaky konkrétní choroby, nýbrž si všímá i indicií na viditelných částech pacientova těla: vlasech, zubech, kůži, nehtech, očích atd. A jistě se vám nevysměje, když mu naznačíte diagnózu, kterou jste si stanovili na základě této publikace. Avšak pozor! Četbě Signálů těla by se rozhodně měl vyhnout ten, kdo trpí nejhroznější ze všech nemocí - hypochondrií.