Napoleona Bonaparte známe především jako francouzského císaře a velkého vojevůdce, jehož Evropa buďto bezmezně obdivovala, nebo nenáviděla. Francouzský historik a žurnalista Louis Chardigny však zvolil nový úhel pohledu a představuje nám Napoleona v knize Člověk jménem Napoleon v docela jiném světle než ostatní životopisci. Nezatěžuje čtenáře podrobným popisem vítězných i prohraných tažení, nelíčí císaře jako legendární bytost, nýbrž jako obyčejného smrtelníka, byť ve významném postavení. Napoleon je v jeho podání nejen vynikajícím stratégem, tvůrcem evropské politiky, zbožštěným císařem a proklínaným ďáblem, ale taktéž člověkem, jenž před světem tají nesmělost i drzost, snílkem, zoufalcem i hrubiánem, mužem trpícím různými neduhy. Je také milencem, přestože k ženám chová rozporuplný a přes všechna zdání rozpačitý vztah. Hlavním mottem knihy Louise Chardignyho, která je ve Francii pokládána za jeden z nejzdařilejších Napoleonových životopisů, se tak stává věta, již Napoleon vyřkl na Svaté Heleně: „Jsem koneckonců jenom člověk.“ sakriti opis