Jedinečnost Benešova přístupu k biblickému textu je v preciznosti a v poctivosti, s níž jej zkoumá. Nebojí se klást si otázky, na něž nezná odpovědi, aby se mohl znovu důkladně zabývat místem či problémem, kterému je těžké porozumět. Hledá odpovědi na otázky smyslu bolesti a utrpení, zkoumá lidské nitro a nahlíží, co o sobě odhaluje Hospodin. Beneš se nechá vést slovem a promýšlí jeho význam. Po vzoru židovských rabínů dává průchod asociacím, které v něm hebrejský tvar konkrétního pojmu vyvolává. Důsledkem tohoto přístupu je skutečnost, že čtenář i známá místa bible začíná chápat nově a v nečekaných souvislostech. Pro Beneše je bible kniha živá, skrze niž promlouvá Hospodin. Její četba nemá vést ani tak k novým poznatkům či intelektuálnímu potěšení, nýbrž především k proměně našich postojů a vztahů. Čtenář není pro Beneše nikdy pouhým provozovatelem, ale vždy jednou z postav vyprávění, která na biblický text aktivně reaguje a dokonce do něj i vstupuje. Jen tak může totiž starý příběh člověka skutečně zasáhnout. Kniha je určena zaujatému čtenáři, který je ochoten nechat k sobě biblický text promluvit. Pro čtenáře z necírkevního prostředí může být dobrým průvodcem labyrintem mnohdy složitých starozákonních vyprávění, zatímco pro čtenáře znalého může znamenat nový impulz k jejich promýšlení. sakriti opis