Umění fugy je žánrově těžko zařaditelné dílo, v němž se prolínají autorovy zážitky z dětství a cest, vzpomínky na setkání s významnými intelektuály a spisovateli 20. století (např. A. Tabucchi, M. Zambranová, J. Andrzejewski), v závěru pak literární eseje vystřídají dojmy z návštěvy mexického Chiapasu krátce po povstání zapatistů v roce 1994. Podobně jako v hudebním útvaru fugy autor rozvíjí ústřední téma svého života, jímž je umění jako takové, psaní literatury a její četba. Svůj hlas doplňuje jak o hlasy významných současníků, tak o hlasy literárních děl minulosti i současnosti. Vzniká tak mnohohlasné dílo, čtivé a hluboké zároveň sakriti opis